Únor 2010

Sbohem

10. února 2010 v 20:55 | Ylil |  mimo mísu
Proč se všichni otáčejí ke mně zády? Co jsem jim jen provedla? Nudím je? Proč?
Nesnáším otazníky, protože mi způsobují tolik bolesti, která se do mě zavrtává. Je to jako když se vás mrazivá dýka snaží zahřát. Nic nepomáhá! Úsměv, který se snažím rozdávat není upřímný. Slzy smutku zahalené do zlatavého pláště štěstí mi stékají neposedně po tváří. Razí si cestu přes tváře, až doputují ke koutkům úst kde se navždy ztratí. Některá doputuje až k bradě odkud padá tu nekonečnou dálku až na zem kde se rozprskne na milion dalších slziček.
Vítr který si pohrává se seschlou trávou na loukách, rozhoupal i nedaleký zvon v malé zvonici. Stávalo se to často, ale až teď jsem si uvědomila jak jeho údery jsou smutné. Stejně tak jako já. Je spoutaný na jediném místě a nemá cestu k úniku. Jen tak se tam houpe a dostává se do mých zoufalých myšlenek. Mám takovou chuť se ho dotknout a dodat mu sílu a přijmout tu jeho.
Cítím, že už nemůžu dál, musím to skončit. Nemá cenu tu žít, nemá cenu se usmívat, nemá cenu milovat. Nic nemá cenu!
Minutu po minutě mě opouští síla, hlava se mi vyprazdňuje a duté rány nedalekého zvonu pomalu utichají. Až teď mi dochází, že ten zvon byl jen výplod mé fantazie. To srdce mi bušilo jak na poplach, stejně tak jako každou jinou noc.
Nemá cenu tu zůstávat…Proto vás opouštím…..Sbohem……..

Ústav

10. února 2010 v 20:47 | ylil |  mimo mísu
Jo jo blbá nálada ve škole...

Je pryč

10. února 2010 v 20:44 | Ylil |  mimo mísu
...............

světlo večernice

10. února 2010 v 20:43 | Ylil |  mimo mísu
.................