mimo mísu

klik plís

3. dubna 2013 v 14:57
http://www.erlink.cz/klik/V2tWcQNn

nevim...

30. listopadu 2011 v 12:59 | Ylil

je to divný si tady takhle psát a koukat se při tom na film, který jsem měla už někdy, ani sama nvim kdy, rozkoukaný...netušila jsem že to je ono...

plavu...sem ztracená...

Lidožrout

30. listopadu 2011 v 12:47 | Ylil
Žil byl jeden lidožrout, který mě sežral a mě to velmi trápilo...civěla jsem si tak vesele v jeho žaludku a nevěděla co mám dělat...odjakživa jsem nesnášela lidožrouty!!! ale...po nějaké chvíli jsem dostala hlad, tak jsem toho lidožrouta začala okusovat zevnitř...docela mi zachutnal, a dopadlo to tak, že jsem ho normálně totálně celýho sežrala!!! a tím jsem se zachránila.....

Černobílá

30. listopadu 2011 v 12:45 | Ylil
Procházím se po hlučné silnici....moje postava je černobílá a přitom okolí je plné pestrých barev. Kam se podívám, tak tam blikají reflektory na kterých je velký nápis "ČERNOBÍLÝM VSTUP ZAKÁZÁN" ...Smích který se rozléhá všude kolem, mě děsí, propaluje jako by mě pohlcovala vroucí láva. Cítím, že za okamžik příde konec. Konec, který způsobí, že veškeré barvy ukradnu a já budu zářit a okolí zmizí v bílou neprostupnou mlhu.

Škola

29. listopadu 2011 v 12:41 | Ylil
Řekla bych k tomu asi jenom jedno a to "HOVNO"...fakt už prostě nemůžu, nevim. Nechci tu být. Chce se mi brečet, když tu tak sedim a dupě čumim nevim kam. je to pokaždž jiný místo, ale nikdy tam neni nic zajímavýho...připadám si tu tak nějak navíc.
chech na stromě venku visej sluchátka :D
Mám rýmu jako prase a musim tu dřepět. Ty diliny vedle musej pořád ječet jak pominutý krávy. Nesnášim to tu. každý ráno při představě, že musim do školy se mi chce umřít...Nejradi bych se na to vysrala. K čemu mi je v týhle době nějaká posraná maturita? Uživila bych se i bez ní. Nesnášim to tu kurva! pustte mě ven z toho posranýho vězení!!! vězení? možná bych radši byla i tam...jo sem vážně zoufalá...jsem unavená, chci spát...

Chyba

29. listopadu 2011 v 12:39 | Ylil
prostě chyba v Matrixu...

28.12.2010

29. listopadu 2011 v 12:11 | Ylil
jak mám popsat neco co je prostě nepopsatelný...jak si mám odpovědět na otázky na který prostě neexistujou odpovědi...tak jak? Každej umí poradit druhýmu, ale v tu chvíli, kdy by potřeboval poradit on sám mu žádná pomoc neni nic platná...je to najednou úplně něco jiného, než by si mohl představit...nevim...ani nevim co to tu ted píšu...porstě tok...koukám na film a nevim co dělat, net mi nefunguje a tak si tu vylejvám srdce, jak nějaká troska...a přitom já troska nejsem...nechci jí bejt...chci si stát za svym, chci se ubránit okolnímu světu, ale co z toho? nemá cenu nad tim přemejsšlet...stejně se nic nezmění a i kdyby jo, tak by to k ničemu nebylo...potřebuju někoho o koho se opřít, komu se svěřit, když mi nebude nejlíp, s kym bejt, když budu mít volnou chvíli, někoho komu budu moct bejt oporou,komu budumoct pomoct, s kym budu trávit dlouhé chvíle, podnikat výlety, hádat se, provokovat ...prostě někoho a už né kamarádi...lezou mi krkem...beztak sou to kamoši, jenom když něco chtěj, potřebujou, nuděj se...
sem už unavená...potřebovala bych tak dva tři dny ležet jenom v posteli, koukat se na filmy a nic nedělat...už to prostě nezvládám...víkendy nestačej, obvzlášt ne, když pokaždý prostě někam musim jít, neni to tak, že bych chtěla někam jít, nebo že by mě někdo někam vytáhnul a já měla možnost volby...ale pokaždý to je něco...potřebuju taky někdy čas na sebe...co mě je do zasranýho krámu, kde denně poslouchám kreténskýho šéfa, kterej už sám neví comluví...kéž by se uchlastal tim svym pivem a vínem k smrti a nějakej jeho zasranej obraz mu spadnul na hlavu a tim ho dorazil...usmívala bych se štěstím a radostí...i když asi by mě to rychle přešlo, pře by pak obchod vedla jeho dementní ženuška, která je stejná kráva jako on vůl...vyloženě se k sobě hoděj...


kašluna to sem unavená, du radši spát, nebo bych se taky mohla z toho všeho zbláznit...netěšim se na zejtřek - vlastně už dnešek - a doufám, že ho prospim a prospim i den potom, i ten další a pak až se probudim, budu jinym člověkem...dobrou ...

Jsem Blázen

29. listopadu 2011 v 12:09 | Ylil
Na světě jsem pouhou hodinu a už tuším, že tu mám nějaké poslání. Poslání, kterému se nedá vyhnout. Proto jsem si vyrobila tuto mapu, kam budu zaznamenávat své trasy, své myšlenky...Můj život mi teď příjde nekonečný a přesto se každým nádechem a výdechem blížím ke svému konci. Přijde vám to depresivní? to se vám ovšem vážně jenom zdá!
Na světě jsem pouhou hodinu a už tuším, že tu mám nějaké poslání. Poslání, kterému se nedá vyhnout. Musím se prokličkovat pralesem, kde na mne číhá za každým třetím stromem dinosaurus. Je možné že mě ten nebo onen bude mít za hodinu k večeři a nikdo tu o mé dvouhodinové existenci nebude mít ani tušení. Proto tu je má mapa aby jste věděli kudy mne hledat...

Jsem blázen co si své myšlenky nedokáže uspořádat a proto je hází do této krabice a rozesílá do celého světa...nepřipadám si pak tak sama...a vím, že lidé co sem zabloudí by mohli být stejně divní jako já...

...I don´t know...

14. listopadu 2010 v 23:44 | Ylil
Přesně před 24 hodinama sis na mě vzpoměl...no vlastě ted už i dřív, musela jsem dokouřit...ale jakmile jsem si všimla že mám na svým telefonu 23:07 což je ve skutečnosti 23:05, tak jsi se mi vloudil do mysli jako snad nikdy jindy předtim...
doufala jsem, že jsem na tebe dokázala zapomenout jako na osobu, kteoru miluju víc než cokoliv jinýho...ale jakmile jsem slyšela tvůj hlas, i nadálku cítila tvoji vůni a viděla tvůj nekončící pohled....byla jsem ztracená...utápěla jsem se v tvym hlase, v tvý vůni, v tvym pohledu...srdce vypovědělo svou funkci a já v tu chvíli žila jen díky tobě...dodával jsi mi sílu žít už jenom proto, pře jsem věděla, že ty i když si to neuvědomíš budeš poptřebovat tu mojí...budeš mě vysávat jako donedávna...ale já mám pro tebe tolik energie a tolik vůle bojovat, že to stačí pro nás pro oba...
udělala bych cokoliv a ty to víš...a já zase vim, že toho zneužíváš...ale já??? mě to nevadí....
jsi to ty...vim čeho jsem schopná....vim kdy je moje hranice...ale u tebe???? sem převozník na druhej břeh...i kdybych měla trpět místo tebe!...udělám to.....
vadí mi to...vadíš mi ty, nesnášim tě...nechci si tě pamatovat...jediný co chci aby se v mých vzpomínkách s tebou stalo je, abych zapomněla...sama nevim na co...na všechno se zapomenout nedá...ale chci já zapomenout na to krásný co jsem s tebou prožila a těch chvil moc nebylo, nebo na to všechno co jsi mi udělal...co jsem musela vytrpět...
Nemůžu na tebe, na chvíle s tebou, byť jen krátký, zapomenout.....radši vzpomínám..........................................i přes to všechno tě miluju.....

Ylil

9. června 2010 v 23:54 | Ylil
srdce mi buší jenom pro jednu osobu...ta osoba se vzdaluje a tlukot slábne...jsem zvyklá na umírání, ale ne na takový...chce se mi brečet i smát - přepadá mě histerie...dostávám do sebe kyslík, kterej nenalézám...bolí to...krvácim...svět se mi vzdaluje...ztrácím půdu pod nohama...nic nepomáhá...peru se sama se sebou, šrámy se zvětšuní, rány se prohlubují..
topím se ve vzpomínkách...vůně, kterou si vybavím pokaždé, když myšlenky zaútočí mě přivádí k šílenství...chtěla bych ztratit paměť i když tohle se zapomenout nedá....horké slzy řinou se po tvářích, rozbíjejí se o křištálovou podalhu...připadám si jak v pohádce se smutným koncem...tabletky z poličky se krásně na mě usmívají...lahev zlatavého moku ležící vedle postele po mě natahuje své nevidětelné ruce...dým který si to šine od popelníku mi šlehá do tváří...přepadá mě euforie...cítím, že přichází konec...loučím se i když vím že to není nasposled..................

Sbohem

10. února 2010 v 20:55 | Ylil
Proč se všichni otáčejí ke mně zády? Co jsem jim jen provedla? Nudím je? Proč?
Nesnáším otazníky, protože mi způsobují tolik bolesti, která se do mě zavrtává. Je to jako když se vás mrazivá dýka snaží zahřát. Nic nepomáhá! Úsměv, který se snažím rozdávat není upřímný. Slzy smutku zahalené do zlatavého pláště štěstí mi stékají neposedně po tváří. Razí si cestu přes tváře, až doputují ke koutkům úst kde se navždy ztratí. Některá doputuje až k bradě odkud padá tu nekonečnou dálku až na zem kde se rozprskne na milion dalších slziček.
Vítr který si pohrává se seschlou trávou na loukách, rozhoupal i nedaleký zvon v malé zvonici. Stávalo se to často, ale až teď jsem si uvědomila jak jeho údery jsou smutné. Stejně tak jako já. Je spoutaný na jediném místě a nemá cestu k úniku. Jen tak se tam houpe a dostává se do mých zoufalých myšlenek. Mám takovou chuť se ho dotknout a dodat mu sílu a přijmout tu jeho.
Cítím, že už nemůžu dál, musím to skončit. Nemá cenu tu žít, nemá cenu se usmívat, nemá cenu milovat. Nic nemá cenu!
Minutu po minutě mě opouští síla, hlava se mi vyprazdňuje a duté rány nedalekého zvonu pomalu utichají. Až teď mi dochází, že ten zvon byl jen výplod mé fantazie. To srdce mi bušilo jak na poplach, stejně tak jako každou jinou noc.
Nemá cenu tu zůstávat…Proto vás opouštím…..Sbohem……..

Ústav

10. února 2010 v 20:47 | ylil
Jo jo blbá nálada ve škole...

Je pryč

10. února 2010 v 20:44 | Ylil
...............

světlo večernice

10. února 2010 v 20:43 | Ylil
.................
 
 

Reklama